Drahomíra Mandíková hostem kulatého stolu Hospodářských novin na téma Cesta na vrchol kariéry pohledem ženy a muže

23.5.2014 Novinky

Náhled článku z Hospodářských novin k dispozici zde.
FIRMY SE POMALU MĚNÍ, MEZI ŠÉFY PRONIKAJÍ ŽENY
19.5.2014    Hospodářské noviny
Strana 20    Kariéra

CESTA NA VRCHOL KARIÉRY NEZÁVISÍ PODLE LÍDRŮ ČESKÉHO BYZNYSU JEN NA POHLAVÍ, ALE TAKÉ NA RODINĚ A VLASTNÍCH ZÁBRANÁCH

Majitel kalírenské firmy Galvamet ze Vsetína Aleš Šlechta pořídil do podniku hospodyni. Deset žen, které u něho v podniku se 60 zaměstnanci pracují, může kdykoliv přinést prádlo na žehlení, nechat si od hospodyně nakoupit nebo pohlídat děti, když potřebují vyřídit něco důležitého. „Nemám ale rád umělé měnění světa, ženy podle mne mají zůstat ženami a muži muži, protože když řeknete ženě,vzmuž se‘, je to divné, ale zkuste říct muži,zženšti se‘. Dámy, nechtějte, aby byli muži zženštilí,“ usmívá se šéf firmy, jež loni získala prestižní ocenění TOP Odpovědná malá firma, kterou uděluje odborná platforma Byznys pro společnost.

Vzápětí ale dodává, že ne vždy byl jeho pohled stejný. „Také jsem si musel dojít k tomu, že ženy jsou pro chod firmy nesmírně důležité, protože i chlapi v montérkách pak mluví a  jednají slušněji, a dnes vím, že si všichni zaslouží nejen stejné šance, ale i stejné platové ohodnocení,“ uvádí.

Šlechta byl ve čtvrtek hostem kulatého stolu Hospodářských novin společně se dvěma významnými dámami českého byznysu – majitelkou firmy Siko Jaroslavou Valovou a členkou představenstva Plzeňského Prazdroje Drahomírou Mandíkovou. Tématem byla cesta na vrchol kariéry pohledem ženy a muže.

Jedna z TOP 25 žen českého byznysu Jaroslava Valová začala kariéru podnikatelky ve čtyřiačtyřiceti letech v  roce 1991 v jihočeských Čimelicích, protože už nechtěla dojíždět do  práce a chtěla zůstat doma. „Nejvíc mi pomohla rodina, naopak nejhorší bylo, že z doby před rokem 1989 jsme neměli žádné styky a opravdu byl problém na trh proniknout – do fabrik, k  výrobcům, abychom mohli napřímo odebírat zboží,“ vypráví Valová.

Nejvíc člověku nahoru pomůže rodina. Ale i uškodí Ředitelka firemních vztahů Drahomíra Mandíková je jednou ze dvou žen v  nejvyšším vedení Prazdroje. Sama říká, že její cesta k úspěchu na začátku nebyla až tak jejím rozhodnutím, protože vystudovala ekonomii a bankovnictví, což byla vysněná škola především jejích rodičů. „Na jedné straně jsou ti nejbližší velkou oporou, ale na druhé straně to mohou být ti, kteří vás nejvíc tahají zpět,“ říká.

Tvrdí, že za patnáct let ve světě pivovarnictví si váží toho, že může ve firmě věci ovlivňovat a posouvat. „Za poslední čtyři roky jsem si uvědomila, že největším mým pomocníkem jsem já sama – já si musela uvědomit, co chci, a pak překonat i překážky.“

Aleš Šlechta se pustil do  podnikání, protože nechtěl být dál zaměstnancem, nevěřil firmám, v nichž pracoval. „Osobně si vůbec nemyslím, že mé pohnutky byly jiné než pohnutky žen, také jsem chtěl věci ovlivňovat.“

Ve všech třech firmách je nejvyšší vedení namícháno. „Dnes je to naštěstí už přirozené, ale když to hodnotím zpětně, za totality to nebylo vůbec možné. Žena prostě neměla čas, musely jsme si vše ušít, zavařit, vypěstovat, protože v obchodech nebylo nic. Takže na kariéru času nezbývalo. Dnes na to mají naštěstí ženy čas,“ vzpomíná Valová. Je jednou z žen v Česku, které nezatracují ani povinné kvóty pro rovnoměrné zastoupení žen a  mužů ve vedení. „Nejsem odpůrkyně kvót, protože právě tento nápad nastartoval osvětu, diskusi, která tu dřív nebyla. I  já měla kdysi v podvědomí, že muž potřebuje vyšší výplatu, protože živí rodinu. Dnes už to tak není,“ vysvětluje Valová.

Bez žen ve vedení upadá firemní kultura Mandíková nikdy nezapomene na první neformální večeři s dalšími členy představenstva. Najednou tam totiž neseděli jen muži. „Takže jsme se postupně z řečí o fotbalu dostali i na témata, která zajímala mě – třeba kulturu. Namíchané týmy totiž mění k lepšímu i kulturu uvnitř firmy,“ vysvětluje.

V Siku jsou dnes v top managementu tři ženy z jedenácti nejvyšších manažerů. „Ale ve středním managementu mají ženy převahu – mezi šéfy regionálních poboček je většina žen,“ říká Valová. Pivovarnictví je podle Mandíkové trochu specifické, protože tam dlouhá léta v zásadě pracovali jen muži. „Není nás ještě na nejvyšší úrovni tolik. Ale v seniorních pozicích už rovnovážné zastoupení mužů a žen ve firmě hodně sledujeme.“

V Galvametu jsou ve vedení dvě ženy a mužů pět. „Ale jako majitel firmy odpovědně prohlašuji, že žena bude vždy výkonnější. Na rozdíl od mužů si umí spoustu věcí zařídit sama a má ještě jednu výhodu: já, když z toho svého,desátého patra‘ budu mluvit s podřízeným ve,druhém patře‘, budu vždy nařizovat, velet, kdežto žena dokáže,sjet výtahem‘ a mluvit s lidmi mnohem empatičtěji. To prostě šéf nedokáže, i kdyby stokrát chtěl,“ dodává.

Hospodářské noviny