Rozhovor s výčepní legendou Jiřím Klusáčkem

Jiří Klusáček čepuje plzeňské pivo již od roku 1979 a během svého působení v oboru se stihl stát opravdovou Výčepní legendou. Svou vyhlášenou plzeňskou hladinku nyní hostům čepuje v Praze v restauraci Na Hradčanské.

Co Vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl o získání titulu Výčepní legenda Pilsner Urquell?
Že si takové ocenění snad ani nezasloužím. Ale znamená pro mě strašně moc, už jsem na sklonku života, takže je to pro mě největší uznání, které můžu dostat.

Jaké vlastnosti podle Vás nesmí chybět dobrému výčepnímu?
Především hrdost na jeho profesi a vztah k pivu. Také je hodně důležitá čistota. Když přijdu do restaurace, tak hned poznám, jestli tam budou mít dobré pivo. Když vidím špinavé sklo nebo neupraveného výčepního, tak si dám raději něco jiného. Podle mě by výčepní měl být osobnost, příjemný, vždycky reprezentativní, oholený, čistě oblečený, pozitivně naladěný, musí pečovat o trubky i sklenice. Pak může udělat to nejlepší pivo.

Měl jste jako mladý mezi výčepními nějaké vzory?
Nejraději jsme chodili v Praze do restaurace U Sojků, kde byli dva výčepní Čára a Vočko, a ti uměli nejlepší čepovaná piva, která jsem kdy pil. Díval jsem se jim pod ruce, okukoval a chtěl, aby mě to naučili, ale oni říkali, že si na to musím přijít hlavně sám. Přesto jsem se toho od nich hodně naučil.

A vy sám předáváte svoje umění mladší generaci výčepních?
Ne každý má to řemeslo v sobě. Měl jsem dvacet let svoji restauraci, vždy jsem tam měl lidi vzdělané v oboru, absolventy hotelových škol, uměli jazyky, ale neměli vztah k pivu a bez toho prostě nemůžete být dobrý výčepní. Když já nepiju kávu, tak ji opravdu dobrou nikdy neudělám. Sem tam ale člověk potká opravdový talent. Třeba loni jsem pomáhal s přípravou na soutěž o nejlepšího výčepního – Pilsner Urquell Master Bartender Lukáši Vitáskovi, který nakonec titul získal.